Fotky a pošta
O Mainských kočkách
28. září 2005 v 18:27 | Jana Andržová Něžní obři z Ameriky
Historie:
První známou Mainskou mývalí kočkou, zaznamenanou v literatuře v roce 1861, byl černobílý kocour jména Captain Jenks of the Horse Marines.
Plemeno pochází z kraje Maine, což už ostatně napovídá samo jméno kočky. Toto plemeno kočky bylo v průběhu let exportováno i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Tyto kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé slovo "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínající mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický. Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala a aby mohli uniknout do bezpečí před francouzskou revolucí, odeslala je prostřednictvím svého příznivce kapitána Clougha (který pocházel z Maine), do Ameriky. Kočky se zde stali předky současného plemene. Jiná legenda zase hovoří o kapitánu Coonovi, který přepravoval zboží okolo pobřeží Nové Anglie. Ten měl na své lodi hotový gang různých hodně chlupatých plemen koček. Při přistání, někteří kocouři vyhledávali místní kočičí dámy a když se narodilo chlupaté kotě, tak lidé říkali ,, to jsou Coonovi kočky (Coon´s cats)". V některých Amerických chovech byli mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od roku 1983 jsou akceptovány i v Evropě a první přivezla do Čech v roce 1989 paní Božena Reslová.
Charakter:
Mají velice příjemnou a přátelskou povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci ale také velké osobnosti. S lidmi jsou schopny navázat velmi pevný vztah. Mají rády děti a rády pomahají při všech pracích. Mainské mývalí kočky bývají velmi umazlené a jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě že každá kočka je jedinečná, a tak se mezi nimi najdou takové jako Tom, které dávají přednost nikoliv chování v náručí, ale spíše uvelebení v těsné blízkosti svého pána. Jsou velmi hraví a jejich hravost jim vydrží většinou po celý život. Velmi dobře se snáší s ostatními kočkami a dokonce i s psy jako je jezevčice Bobina a labrador Matěj, které si dovedou přizpůsobit k obrazu svému.
Typické rysy:
Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná, velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour váží až 10 kg a měří bez problému až 1 metr. Kočičky jsou menší a lehčí, váží v průměru 6 až 8 kg. Do plné velikosti dorůstají až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Velké kulaté tlapy dávají základ středně dlouhým končetinám. Mezi polštářky mají plovací blanky a vyrůstají jim tam husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelným hranatým čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (vytváří tak typický límec), na nohou, na břiše a na ocase. Ocas je na těchlo kočkách dominantní, je stejně dlouhý jako tělo. Přestože má polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování, jejich srst totiž není náchylná k plstnatění. U tohoto plemene je akceptována skoro každá barva a vzor. Klasická kočka je bílá a žíhaná, oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré a dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností těchto koček je jejich mňoukání. I když bychom u koček této velikosti předpokládali pořádný hlas, připomíná spíš místo mňoukání vrkání holuba.
První známou Mainskou mývalí kočkou, zaznamenanou v literatuře v roce 1861, byl černobílý kocour jména Captain Jenks of the Horse Marines.
Plemeno pochází z kraje Maine, což už ostatně napovídá samo jméno kočky. Toto plemeno kočky bylo v průběhu let exportováno i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Tyto kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé slovo "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínající mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický. Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala a aby mohli uniknout do bezpečí před francouzskou revolucí, odeslala je prostřednictvím svého příznivce kapitána Clougha (který pocházel z Maine), do Ameriky. Kočky se zde stali předky současného plemene. Jiná legenda zase hovoří o kapitánu Coonovi, který přepravoval zboží okolo pobřeží Nové Anglie. Ten měl na své lodi hotový gang různých hodně chlupatých plemen koček. Při přistání, někteří kocouři vyhledávali místní kočičí dámy a když se narodilo chlupaté kotě, tak lidé říkali ,, to jsou Coonovi kočky (Coon´s cats)". V některých Amerických chovech byli mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od roku 1983 jsou akceptovány i v Evropě a první přivezla do Čech v roce 1989 paní Božena Reslová.
Charakter:
Mají velice příjemnou a přátelskou povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci ale také velké osobnosti. S lidmi jsou schopny navázat velmi pevný vztah. Mají rády děti a rády pomahají při všech pracích. Mainské mývalí kočky bývají velmi umazlené a jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě že každá kočka je jedinečná, a tak se mezi nimi najdou takové jako Tom, které dávají přednost nikoliv chování v náručí, ale spíše uvelebení v těsné blízkosti svého pána. Jsou velmi hraví a jejich hravost jim vydrží většinou po celý život. Velmi dobře se snáší s ostatními kočkami a dokonce i s psy jako je jezevčice Bobina a labrador Matěj, které si dovedou přizpůsobit k obrazu svému.
Typické rysy:
Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná, velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour váží až 10 kg a měří bez problému až 1 metr. Kočičky jsou menší a lehčí, váží v průměru 6 až 8 kg. Do plné velikosti dorůstají až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Velké kulaté tlapy dávají základ středně dlouhým končetinám. Mezi polštářky mají plovací blanky a vyrůstají jim tam husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelným hranatým čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (vytváří tak typický límec), na nohou, na břiše a na ocase. Ocas je na těchlo kočkách dominantní, je stejně dlouhý jako tělo. Přestože má polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování, jejich srst totiž není náchylná k plstnatění. U tohoto plemene je akceptována skoro každá barva a vzor. Klasická kočka je bílá a žíhaná, oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré a dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností těchto koček je jejich mňoukání. I když bychom u koček této velikosti předpokládali pořádný hlas, připomíná spíš místo mňoukání vrkání holuba.
Zde hledá